Tak trochu mi mizíš v dáli,
tak trochu mi mizí důvod žít,
stejně jako nevyřčená přání,
i prosby, společně s citoslovci,
utichají pod tíhou tří teček – na konci,
řádků… Vět… Souvětí…
Hořká pachuť mandlí zůstala mi,
v ústech, v hlavě už jen splín,
hořko – můj nový pocit…
Ručičky se zase blíží k poledni,
a já se zase topím – kde jste Vy?
Když na mne padají stěny,
když marně přemýšlím zda zůstal mi,
v srdci nějaký ten cit?
Cit?
—
Ano! Bolíš mě!
Bolíš mě,
když tu nejsi,
tak kde jsi?
Když tu nejsi…
Nejsi…
Ne…
Jsi?
IDIOSYNKRAZIE 